Co používám

Každý objekt nebo jev z pohledu kvantové fyziky je přizpůsobitelný vibračnímu systému, který vibruje s určitou frekvenční konfigurací, určitou oscilační nebo fázovou modalitou ( rytmus oscilace) a určitou intenzitou , při současném souvislém vztahu interference s jinými vibračními systémy.

Jakýkoli živý systém od celého organismu po jedinou buňku nebo organelu obsahuje nabité částice (ionty) nebo polární molekuly a funkční radikály molekul. Tok takových nabitých částic v živém systému v důsledku difúze iontů vytváří endogenní (tj. generované samotným živým systémem) oscilační elektromagnetická pole. Je tedy známo, že živé systémy emitují (endogenní) elektromagnetické oscilace.

Podle Fritze-Alberta Poppa dochází k nitro- a mezibuněčné komunikaci prostřednictvím vzájemné absorpce a emise biofotonů.

Rezonance, je stav, při němž oscilační systém reaguje na alternativní hnací sílu s maximální amplitudou. Takový stav může existovat, když se frekvence hnací síly shoduje s přirozenou oscilační frekvencí systému. V případě vynuceného oscilačního elektromagnetického pole tedy biologický systém (např. buňka) bude měřitelným způsobem reagovat pouze na ty exogenní oscilace (tj. alternativní hnací sílu), které odpovídají přirozeným (endogenním) elmag. oscilacím takového systému.

                                                                                                                       Volně převzato – Claudio Messori – Azienda Unità Sanitaria Locale Parma.

Slovo rezonance vyjadřuje souznění. Dobře znáte pocit, když s někým nebo něčím souzníte, rezonujete. Tento pocit má i fyzikální kontext.

Fyzika objasňuje rezonanci jako schopnost systému o určité frekvenci rozkmitat systémy s podobnou frekvencí na kmity o větší amplitudě. Tyto frekvence se označují jako rezonanční frekvence. I malé pravidelné kmity mohou způsobovat velké amplitudy kmitů, protože systém uchovává energii kmitání.

Biorezonance je rezonance týkající se živé hmoty. Využití biorezonance k léčbě předpokládá přítomnost elektromagnetického pole v lidském těle. Kolem každé organely, buňky, tkáně, tkáňového systému i kolem celého těla. Toto biopole je pro každého specifické. Pokud je vše v pořádku, elektromagnetické vlny harmonicky vibrují. Porucha této vibrace neznamená choroby, ale spouští je a umožňuje. Každý “falešný” tón narušuje souhru/regulaci jednotlivých částí těla a zatěžuje řídící regulační mechanismy na ose P.N.E.I. (psycho-neuro-endokrino-imunitní). Jakýkoliv zdánlivě lokální problém se tak stává problémem celého těla.

Může to znít ezotericky, ale mohu vás ujistit, že to tak není.

Profesor Carlo Rubia generální ředitel atomového výzkumného střediska CERN v Ženevě a vítěz Nobeloby ceny z r. 1984 za objev interaktivních kvant : „ Obvykle uvažujeme pouze o takové realitě, kterou můžeme vidět a dotknout se jí. Mnohem důležitější však jsou interakční kvanta, která drží hmotu pohromadě a určují její strukturu.“